a) Celková potřeba tepla na vytápění.

U nízkoenergetického domu se tato hodnota pohybuje mezi 15 – 50 kWh/m2 podlahové plochy vytápěné části budovy za rok. U pasivního domu tato hodnota nepřekračuje 15 kWh/m2 podlahové plochy vytápěné části budovy za rok.

b) Rozdílný způsob vytápění.

V nízkoenergetickém domu se obvykle používá klasická otopná soustava o nižním výkonu. V pasivním domu nepotřebujeme klasickou otopnou soustavu. Obvykle stačí zpětné získávání tepla z odpadního vzduchu (tzv. rekuperace), zisky z vnitřních zdrojů (zapnuté počítače atd.) a pasivní solární zisky.

c) Jiná tloušťka tepelné izolace.

U pasivního domu jsou kladeny přísnější nároky na obalové konstrukce (stěny, střecha, okna, podlaha na terénu atd.). Běžné domy jsou navrhovány dle příslušné normy na požadované hodnoty součinitele prostupu tepla U. Nízkoenergetické domy na doporučené hodnoty a pasivní domy mají ještě lepší hodnoty součinitele prostupu tepla U než nízkoenergetické domy. Tloušťka tepelné izolace se u montovaného nízkoenergetického domu v obvodové stěně pohybuje přibližně 250 mm         a u pasivního 350 mm. Na střeše vychází tepelná izolace u nízkoenergetického domu asi v tloušťce 350 mm, u pasivního 400 mm.

d) Rozdílná náročnost vypracování projektu.

Projekt pasivního domu je složitější, je zde kladen velký důraz na kvalitní návrh a optimalizaci, včetně zhodnocení konkrétních místních podmínek. Na projekt pak navazuje důslednější kontrola při výstavbě domu.

e) Vnitřní mikroklima.

Pasivní dům poskytuje uživatelům vyšší komfort bydlení.