Zavolejte nám
Flexi Life facebook Flexi Life instagram Flexi Life pinterest Flexi Life navigace

Nízký podíl dřevostaveb ve výstavbě rodinných domů v ČR  Nejčastěji bývá tento extrém zdůvodňován českou konzervativností.  Češi prý od pradávna chtějí jen kamenná sídla a jiná pokládají za »papundeklová«, dočasná, podřadná, pro chudé atd. Náklonnost k tradičním hodnotám může být významná, na druhé straně si ale Češi nesporně umějí vybírat racionálně.

K českému nezájmu o dřevostavby možná přispívá malá osvěta. Většina lidí ví o dřevostavbách příliš málo na to, aby je mohla objektivně porovnat s jinými typy staveb. Na poli osvěty se prosadila spíše zájmová seskupení výrobců cihel a pórobetonu. Jde o seskupení, která se záhy po pádu komunismu dostala většinou pod rozhodující zahraniční vliv. V soutěži o přízeň lidí obsadila rychle nejdůležitější pozice a naše dřevaře ponechala odpočívat na vadnoucích vavřínech bývalé slávy z dob, kdy dřevo šlo na export a tuzemcům se říkalo »nemáme«.

Našim dřevařům a dřevozpracujícím firmám to zní možná tvrdě. Ale statistiky nejsou vlídnější. Podle finančního monitoringu, který si od firmy A-Connect nechává zhotovovat společnost Médea (největší subjekt v českých rukou u nás, jenž se zabývá nákupem reklamních ploch a časů v tisku, televizi a rádiích), utratili výrobci materiálů pro těžká zdiva za reklamu v letech 2000 – 2002 jen prostřednictvím této agentury 67,2 mil. Kč (viz obr. 2).

Naproti dřevaři a dřevozpracující firmy jen malý zlomek uvedené sumy, rozmělněný do izolovaných reklamních případů, ve kterých nebylo propagováno dřevo jako stavební materiál, nýbrž nějaký produkt nebo úspěchy firmy. Jenže zákazník postupuje obráceně: prvotně si vybírá typ mate-riálu pro svůj dům a teprve potom tvar a uspořádání domu, dodací lhůtu a prověřeného realizátora. Ne že by byl nedostatek nadšenců, kteří obětavě propagují dřevostavby. Pořádají pravidelná i příležitostná setkání, kterých se účastní celebrity od politiků až po průmyslníky. Zde se fandové dřeva navzájem ujišťují o svém přesvědčení, vše v přátelském duchu myšlenkového souznění.

Ale k tomu, aby dřevostavby ukously z mnohamiliardového koláče rodinných staveb důstojný díl, nestačí asi jen komorní akce ve stylu Sdružení rodičů a přátel dřevostaveb. Za třináct let kapitalismu v ČR se celé odvětví dřevozpracujícího průmyslu dopracovalo k zhruba dvouprocentnímu [1] podílu dřevostaveb na celkovém objemu nově postavených rodinných domů. Startovací pozice přitom nebyla v zemi, známé lesním bohatstvím a vyspělým dřevozpracujícím průmyslem, vůbec špatná. Chce-li se dnes odvětví rychle vypracovat až na nějakých 15 až 20 %, což v současné době představuje krajíc až 10 mld. Kč tržeb za rok, nemělo by mařit čas, ale přilákat do svého Sdružení miliony Čechů, jak to dávno před nimi cílevědomou reklamou udělali cihláři a pórobetonáři. Cihláře to něco stálo a na něco to přijde také dřevaře. Jinak budou o rychlém nástupu dřevostaveb v České republice jen snít. A jejich potenciální zákazníci budou chovat o dřevu strnulé představy ze zašlých dob.

Dřevostavby – Fakta a dogmata Jedna z ustrnulých myšlenek, která mnoha lidem s ekologickým cítěním brání kývnout na dřevostavbu, říká, že v České republice je nedostatek dřeva. Myšlenka zavání politikou: platí axióm, že vše, co komunisti zanechali, bylo ve zbědovaném stavu.

Z toho plyne, že i lesy byly poničeny a bude ještě trvat, než se je podaří obnovit. Ve skutečnosti se v naší republice vytěží necelé 3/4 z toho, co v lesích v plném zdraví naroste do těžebné velikosti a zbytek je nevyužit. A stejně jako Česká republika jsou na tom i další evropské země bohaté na lesy, včetně Skandinávie, Německa, Rakouska atd. Dřeva je zkrátka přebytek, ale u nás se o tom skoro nic neví. Jak je to s hořlavostí dřeva.

Další představa říká, že dům ze dřeva hoří jako z papíru. Je známo, že dřevo opravdu hoří. Jeho chování při vzniku a v průběhu požáru je ale neobyčejné a pro mnoho lidí neznámé. Požáry v bytech vznikají hlavně vznícením snadno hořlavých materiálů – textilií, nábytku, plastů, technických hořlavin atd. – v důsledku špatného zacházení s otevřeným ohněm a elektrickými spotřebiči nebo pro vadný stav energetických rozvodů a neodbornou manipulaci s nimi. Typ stavební konstrukce za vznícením téměř nikdy nestojí a nehořlavá staviva celkem logicky ničivý oheň z lidských obydlí nevytlačila, ani jeho katastrofální důsledky.

V kritické situaci, když už požár zuří, projevuje dřevo obdivuhodnou odolnost a hlavně – hoří předvídatelně. Zatímco drobné dřevěné předměty snadno shoří, u objemných dřevěných kusů pronikne oheň do cca centimetrové hloubky a jeho další postup se výrazně zpomalí nebo až zastaví, neboť povrchová vrstva zuhelnatí a brání přístupu kyslíku. Vůči vysokým teplotám je zbylý dřevěný masiv, i po odtěkání ligninu a pryskyřic, velmi odolný a navíc si zachovává výbornou mechanickou tuhost a pevnost. Dřevo v takto extrémních podmínkách dokáže odolat řadu hodin – na rozdíl od prakticky všech ostatních stavebních materiálů – a vyčkat zásahu hasičů. Je popsána dnes již řada případů, kdy po požáru zůstal zachován ohořelý systém dřevěných nosných trámců domu, zatímco např. ocelové nosníky se pod vlastní tíhou v žáru zhroutily.